Červenec 2013

Cesta do Kagami 5

28. července 2013 v 17:29 | Buneary
Ahoj! Buneary je tu a s dalšííííím dííílem! Doufám že se těšíte!!! A taky mám pro vás spešl obrázek!
A povídka je zde!

5. Kapitola: Kasumi, Hoshi, Raidon a Rinji





Za nedlouho mě stejně napadly jiné otázky. A to jaké jména mají Kaibutsu mých společníků. Šla jsem nejdřív za Lopunny i když se mi dvakrát nechtělo. "Lopunny… Jak se jmenuje tvoje Kaibutsu?"

"Hoshi!" Odpověděla. " Jak se jmenuje tvoje podivné Kaibutsu?"

"Kasumi." Odpověděla jsem. Pak jsem se šla za Noctowlem. " Raidon." Odpověděl mi, aniž bych se stihla zeptat. Když jsem se zeptala Metapoda tak ten odpověděl, že jeho Kaibutsu nese jméno Rinji. Senseie jsem se neodvážila zeptat. Alespoň jsem věděla jména Kaibutsu mích kamarádů. Když jsme konečně dorazily do města malé zlato tak nás Sensei zavolal k sobě a řekl: "Víte, proč se tohle město jmenuje malé zlato a píše se celé malým písmem?" Nikdo z nás jsme mu nedokázali odpovědět, jelikož to nikdo nevěděl a ani nás to nezajímalo ale Sensei stejně pokračoval: " Jmenuje se tak protože, jeho soused se jmenuje VELKÉ ZLATO. Je to proto, aby spletly bandity. Malé zlato je město obchodů a lázní, proto dám vám rozchod a uvidíme se v končící sluneční hodině (tři hodiny). Jo?"

"Ano!" Zařvali jsme a rozutekly se. Já jsem šla do lázní, Noctowl chodil po obchodech, Metapod samozřejmě chodil po restauracích a Lopunny šla nakupovat oblečení, jako bych ji neznala.

Lázně byly super…

Za nedlouho byla končící sluneční hodina. Rychle jsem, pospíchala na místo, kde jsme měli rozchod. Už tam byla Lopunny a Metapod. " Kde je Noctowl?" Zeptala jsem se. "Má zase nějaké zpoždění." Řekl Metapod a velmi mě překvapil protože… " Ty umíš mluvit?" Metapod se naštval. " Jasně že, vole!" Lopunny chytla záchvat smíchu. Mezitím z dálky přicházel Sensei. " Hej! Lidi! A kde máte Noctowla?" Volal na nás. " Má zpoždění kvůli nakupování." Řekl Metapod a Sensei se zarazil, protože celou cestu co jsme šli, nic neřekl kromě jména svého Kaibutsu. Dokonce i Noctowl byl zticha. " Co na něho všichni hledíte?!" Vybuchla Lopunny. " Jasně že umí mluvit! To jsem jediná, kdo to ví! A neříkejte mi, že to samí si myslíte i o Noctowlovy! Víte, on umí také mluvit!" Mezitím přišel Sen. "Co se děje?" Zeptal se. "Nikdo z mojí skupiny nevěděl že Metapod a Noctowl umí mluvit!" Lopunny řvala na celé kolo. Pak přišel Noctowl. " Děje se něco?" Řekl a všichni kromě Lopunny málem chytli infarkt. Ne že, přišel pozdě ale, protože taky mluví!

Nakonec po dlouhé době jsme šli zase dál. Pořád jsem se musela na něco vyptávat Noctowla a Metapoda. Nakonec Sensei řekl: " Dnes si dáme mály trénink!" Všichni jsme na něho hleděly jako na nějakého vola. " Co na mě tak hledíte? Mám pro vás úkoly." Pořád jsme na něho hleděly. " Tak! Lopunny ty se budeš trénovat ve sebeovládaní jelikož ti to nejde."

"Cože!" Vybuchla Lopunny. Sensei si ji nevšímal a pokračoval: " Metapode! Ty se budeš trénovat v zaklínadlech, jelikož podle Luxia máš velký problém se na něco soustředit pomocí slov." Metapod zase mlčel jako vždy. Sensei dále pokračoval: " Noctowle! Ty se budeš trénovat v lezení po stromech a chození po vodě. Jelikož ti nejde ovládat svoji sílu. A ty Buneary! Ty se budeš trénovat zvedání kamínků do vzduchu. Neumíš se soustředit a to velmi potřebuješ." Tohle mi udělat! To je pěkně nefér! " Ale Senseii…"

"A už se zase vymlouváš. Začni konečně něco dělat s Kasumi a nevymlouvej se!" Zařval na mě jako vždy a v tu chvíly všichni se mi začali smát. Bylo to pěkné ponížení. " Nechte toho! Sami nejste dokonalí tak mlčte! A není, vám vysvětlím, jak máte ty tréninky dělat. Lopunny! Musíš celou cestu mlčet. Ani slovo nesmíš říct. A taky nesmíš se česat a dělat ty holčičí věcičky."

"Ale…"

"Začni hned! Metapode! Ty budeš říkat tyhle zaklínadla." Dal mu tři svitky. Kvůli mé nekonečné zvědavosti jsem tam nakoukla. Byla to těžká zaříkávadla. " A začni hned!" Řekl Sensei dřív než Metapod stačil něco říct proti. Pokračoval… " Noctowle ty budeš lézt po stromech jen v případě, že se někde zastavíme. Jinak budeš chodit po vodě, jak to ti neřeknu. Jenom ti řeknu, že musíš lézt na stromy bez pomocí rukou. Začni hned! A Buneary! Ty si vezmi tenhle kamínek." Podal mi malý kamínek menší než můj malíček a řekl. " Musíš se na něj soustředit a zvednout ho do vzduchu a za celou cestu nesmíš pronést nějakou otázku. A začni hned!" A tak jsem začala s nějakou řečtí pod nosem. Bylo to mučení ne jenom pro mě ale i pro ostatní. Můj kamínek se ani nechtěl hnout z místa. Pak ke mně přišel Metapod. " Jak ti to jde?" Zeptal se mě. " Nejde a co ty?

"Taky…"

"Chceš poradit?" Trochu jsem se nad tím zamyslela, ale pak jsem stejně řekla že, jo. " Musíš se na ten kamínek soustředit a na nic jiného. Pro tebe v tuhle chvíly nic nesmí existovat než ten kamínek. A taky musíš do něho vložit svoji sílu, ale ne všechnu. Stačí malá část." Pochopila jsem to velmi rychle a pak na oplátku jsem se ho zeptala. " A nechceš ty pomoc?"

"Jo! Docela bych ji rád uvítal."

"Takže… Nejdříve si ty slova přečti očima, pak to šeptem přečti a nakonec nahlas. A dělej to tak dlouho, dokud si to nezapamatuješ. A potom to půjde samo od sebe." Doufala jsem, že to pochopí a vážně pochopil to. Viděla jsem že i Lopunny pomáhá Noctowlovy a on zase jí. Asi za tři dny jsme to dokázali kromě Lopunny. Ta musela držet hubu celou cestu. A já zase celou cestu nesmím dávat otázky, jinak jsme to zvládali.

A konečně! Konečně jsme dorazily domů! Konečně jsem se mohla ptát a Lopunny zase mohla mluvit. Svoboda! Ale Sensei ještě trochu zabručel a my jsme se s leknutím otočily k němu a on řekl: " Výborně! Zvládli jste úkoly a přitom dodržely týmovou spolu práci. To málo, který tým dokáže. Jsem velmi spokojen a vaše Kaibustu je zase o něco silnější. Jsem velmi hrdý." A já byla hrdá i sama na sebe a byla jsem ráda, že mi Metapod pomohl. Asi nakonec přece jen ho budu mít ráda.

Cesta do Kagami 4

27. července 2013 v 8:21 | Buneary

Ahoj! Buneary je tu! Mám pro vás další díl mé povídky tak si ji prosím užijte. A dále mám pro vás speciální obrázek k moji povídce a zde ho máte.
A není moje nová kapitola na tomhle blogu začíná!!!

4. kapitola: Kagami a Haki


Konečně jsme se dostaly o trošku dál od země Kurai. Při cestě jsem se celou dobu dívala na Šlechtice, jelikož mi přišel docela podezřelý. Proč chce jít do země Hakari když je ze země Kurai, a země Kurai přece nenávidí Hakari. Proto mi přišel velmi podezřelý. Ale bála jsem se zeptat, proč chce navštívit Hakari, a v tom se ho zeptal Mistr Typhlosion Shi Sensei přesně na to co jsem chtěla. " Pane Šlechtici. Chci se vás na něco zeptat. Proč chcete navštívit Hakari svět když Kurai náš svět nenávidí?" Šlechtic se odmlčel a pak řekl: " Kvůli své neteři."

"A proč?" Vyptával se sensei netrpělivě a my netrpělivě poslouchaly. " Má neteř Haki nenávidí Hakari, protože jeden Shi ji zabil rodiče, ale já mám rád zemi Hakari i když jsem ze země Kurai. Víte, já věřím, že v zemi Hakari je svět Kagami." Nepochopila jsem co je to Kagami a jestli vůbec existuje, proto jsem se zeptala Senseie. " Sensei… Co je to Kagami?" Sensei odpověděl: " To je svět za zrcadlem. Je to nejkrásnější svět ve vesmíru dokonce krásnější než Tekei. Je nádherný, ale před patnácti lety zmizel svět i zrcadlo, ve kterém byl. Ale to je jenom legenda." Je ho pověst mě přiměla k zamyšlení. Byly tam i lidé co vlastnily podobné Kaibutsu jako já? Celou cestu jsem o tom přemýšlela a na spoustu věcí jsem se ptala Šlechtice. Ten mi nakonec řekl že, jsem šikovná holka že, se tak ptám a že, ať mu neříkám Šlechtici ale Sen (poustevník). Dost jsem se s ním seznámila a bavily mě jeho příběhy. Mezitím Noctowl se učil a studoval zvířata a Metapod četl knížku: Já jsem pán přírody… Lopunny jako vždy pracovala na svém účesu a Sensei při cestě zkoumal mapu, jestli jdeme správně.

Sen byl úžasný. Konečně po dlouhé době jsem si tak s někým rozuměla. Vyprávěl mi obzvlášť o Kagami. Dozvěděla jsem se, že Kagami je země, která má zvláštní Kaibutsu. Řekl mi, že každá země kromě Kagami má jako Kaibutsu příšeru. Ale ukazuje se různě. Ve světě Hakari se projevuje, silou která jde vidět. V Kurai se projevuje, že obarvuje vlasy. V Tekei se projevuje na kouzelné a matoucí moci která se pořád zkoumá. Jeho poučování a vyprávění mě velmi bavilo, dokud se mě nezeptal na mé Kaibutsu. Do té doby jsem si na Kasumi ani ne vzpomněla. "Je to obyčejná liška. Nemá žádnou vlastnost a projevuje se úplně jinak, než ostatní Kaibutsu." Po mích slovech se Sen zarazil. Pak po dlouhém mlčení se zeptal: " A jak se projevuje?" Moje odpověď zněla takhle. " Prostě mi začnou růst nehty, moje pleť chytne nevýraznou rudou barvu a mám jeden ocas. Jo! A narostou mi špičáky!" Sen zůstal stát s otevřenou pusou, ale pak řekl. " Víš Buneary to je zvláštnost Kaibutsu ze země Kagami." Potich slovech se Sensei zarazil a podíval se na mě. Netušila jsem co se děje. Proč se na mě tak všichni dívají? Vážně jsem ze země, která ani neexistuje? Co se děje? " To je přece nemožné. Kagami je svět, který ani neexistuje. Jsem rostě ojedinělá." Odpověděla jsem a doufala, že si ze mě dělají legraci. V tom Sensei promluvil. " Víš… Buneary já vím, že ty na Kagami nevěříš ale jsou tu jedinci kteří na ní věří např. já a Sen." O co jim jde? Kagami je země za zrcadlem a to přece není možné! Ale pokud na ní věří, tak já prostě nebudu věřit! Jsme ze země Hakari! Ze světa kde nikdy není noc. Bojuju se zemí Kurai kde nikdy nesvítí slunce. Tohle jsem si říkala pořád v hlavě abych nezačala myslet na Kagami. Nakonec Lopunny konečně promluvila. " Pane Šlechtici! Jak se jmenuje ta vaše neteř?" Její otázka, jako vždy, všechny vyděsila kromě Sena. Sen se usmál a řekl: " Haki…" Jeho odpověď mě vyděsila jako ta otázka, a ostatní taky. Haki totiž znamená zničení! Je jeho neteř vážně tak krutá jako její jméno? " Sen? Je Haki…ehm… taky tak nebezpečná jako její jméno?" Moje otázka mě tížila, ale bylo to pro mě blbé se zeptat. Jenomže on musel na ni odpověď. " Jenom z části. Je zlá a protivná a co chvíly trénuje s mečem. Nenávidí Hakari jak jsem říkal proto je tak krutá. Ale někdy uvnitř je to milá holka to mi věř." Ze začátku mě děsil a děsila mě představa o jejím tréninku. Představovala jsem si, že je nebezpečná zmije, která ničí své okolí a všichni se ji bojí. Brr… Bojím, bojím.

Za velmi dlouhou dobu jsme dorazily k řece, Aligátor. Své jméno dostala proto, že vněm podle pověsti žili krokodýli. Fuj! Nechtěla bych to zažít.

Po nějaké době jsem si vzpomněla na Kagami. Vážně jsem ze světa, který neexistuje? Začala jsem se toho obávat, ale pak jsem si stejně řekla, že je to nesmysl. Hned po tom co jsem si to řekla, na nás zaútočili banditi. Sensei volal, abychom chránily Sena. Přiznám… byla to dost napínavá a zajímavá chvíle. Chvíle, na kterou čekala Lopunny. Ale problém byl, že vypustila sílu svého Kaibutsu kterou nezvládla a zcela ji ta síla pohltila. Jak zničila bandity tak zaútočila na nás. Ale Sensei ji stihl, zachytil a vrazit ji omračující se ránu. Pro nás všechny to byla děsivá chvíle. Stříbrné plameny kolem ní šlehaly a její oči zářily jako hvězdy. Byl to děsivý pohled a nejvíc mě děsilo moje Kaibutsu. Taky mě to postihne? Budu takhle vypadat? Napadnu, taky své přátelé? Bála jsem se tak že se mi i kolena třepaly. Nikdy jsem nic takového necítila, ale pak se ozval hlas. " Saika… Saika!" Kdo je to! Kdo volá to zvláštní jméno? Ve své mysli jsem volala, že jsem Buneary! Nejsme žádná Saika nebo tak něco. Zachví-li, ten hlas volal. " Buneary! Buneary…Kdo je to!" Zavolala jsem netrpělivým tónem. Ale hlas utichl. Kdo to byl? Proč mě volal? Děje se snad něco? Je něco špatně? Tyhle otázky mi zaplnily mozek tak že, jsem skoro celou cestu myslela jen na tohle.

Cesta do Kagami 3

26. července 2013 v 17:54 | Buneary |  Kaibutsu
Ahoj! Mám pro vás další díl Kaibutsu! Omlouvám se za malé zpoždění. Není alespoň doufám že si pamatujete kde najít další díly. Ti co to nevědí tak Rubriky: Kaibutsu. Dále jsou stránky kaibutsu.webnode.cz a http://the-world-of-infinity-fantasy.webnode.cz. Takže si i tam můžete prohlídnout další díly moji povídky.

3. Kapitola: Můj nejhorší den v životě



Dnes se máme setkat s našim Senseiem. Přiznám… moc se na něho netěším a nevím proč. Když sem dorazila, na místo setkání už tam byli ti dva debilové. Asi tak po hodině dorazila Lopunny a ještě později Sensei. Náš Sensei je vysoký, má modré oči a modré vlasy stejné jako Metapod. Zase přiznávám, že se mi líbí. Po půl hodinovém představování nám řekl, že musíme jít na naši první misi. Po dlouhé cestě, aspoň pro mě, jsme dorazili k Denon Hakari (místo kde je Denon) kde jsme dostali si první misi. Museli jsme se dostat za hranice Hakari a doprovodit jednoho Šlechtice do našeho města. Zase přiznávám, že je to otrava. Po dlouhé a nudné době jsme se dostaly, za hranice našeho města a museli jsme ujít asi 20 km k našim hranicím. Náš chudáček Sensei musel spočítat, kdy se vrátíme domů i se Šlechticem, protože se nikomu nechtělo počítat. Jenom Noctowl a Metapod mlčeli, jelikož asi neumí mluvit. Nakonec nám Sensei oznámil, že doma se Šlechticem budeme asi tak za osm dní. No… Aspoň si to užiju. Lopunny byla pořád uražená, protože si nebude moc umýt vlasy, které si myje každý den a nalíčit se. Sotva co jsme urazily pět kilometrů od našeho města, tak nás přepadli bandité. Lopunny jako vždy se schovávala v zadu aby si něco neudělala se svým super účesem. Metapod a Noctowl bojovali velmi dobře, až mě překvapily. Během boje jsem zjistila že, Metapod má jako Kaibutsu Gryfa a Noctowl má Fénixe. Sensei nejspíš má kunu která místo ocasu má vodu. Proto já ani nevím, jestli moje Kaibutsu je Kaibutsu. Lopunny jak ji znám má Kirinu (japonský jednorožec). Ale proč já musím mít obyčejnou lišku! Je to velmi neférové. Ale přesto bych měla být ráda, že jsem vyšla školu. Jak jsme překonaly bandity tak šli jsme podél pěšiny až do hlubokého lesa. Lopunny zase ze sebe dělala nejlepší, že nikdo na ni nemá. Ah… Kdyby se viděla, jak se schovávala, za tím strome. Jak to že vůbec vyšla školu? Později u řeky Ferikon, nás napadli bojovníci z Kurai. Bylo to asi 10 vs. 5. No… jinak řečeno, bylo to velmi zajímavé. Nakonec jsme přece jenom vyhrály. Tohle byl můj nejtěžší souboj za celý život. Lopunny dostala pěkně na frak. Metapod a Noctowl bojovaly jako pták vs. Tygři. Já a Kasumi jsme se dostaly o mnoho dál z naši společnou sílou. Když tak přemýšlím… prý že bojovníci co vlastnily Kirina byly nejsilnější ze všech, ale Lopunny to moc nedokazuje se svými výkony. Po dlouhé, otravné, nudné a těžké cestě jsme konečně dorazily do Kurai. Šlechtic už na nás čekal. Při cestě k němu jsme museli být velmi na pozoru, protože jsme z Hakari. Protože jsme byly z dlouhé cesty unavení, tak jsme u Šlechtice přespali. Na druhý dne jsme vyrazily domů. Když jsme se dostali na hranici vesnice ze země Kurai, tak už by měla být klidná cesta bez problémů. Aspoň myslím.

Cesta do Kagami 2

23. července 2013 v 8:39 | Buneary |  Kaibutsu
Ahoj! Konečně zkončil Šárčin týden a je na čase dát sem moji povídku! Doufám že jste se těšily... Pro ty co přišli o první kapitolu tak ji najdete v Rubriky: Kaibutsu. A teď dost kecání... Začíná příběh! A ještě něco... Děkuji Šárce za ty obrázky co mi sem kreslí...Smějící se

2. Kapitola: Kdo jsem? Co jsem?




Je ráno a já jsem zase v posteli a spím. V tom přišel Heracross. " Buneary! Vstávej!" Málem jsem ho přerazila. Vždy mě zajímá, kdy mě už přestane budit jako nějaký budík. " Jo už vstávám." Hrůza! Později když jsme šli do školy tak Heracross povídá. " Mistr Luxio Shi Sensei bude zuřit jenom proto, že si zase zaspala. Ty se vážně nechceš stát ochráncem země." Docela mě zarazilo to, co řekl tak jsem mu zkusila odpovědět. "Ale chci. Jenom…no…jak to mám říct…"

"Tak už se vymáčkni!" Jeho poznámka mě vyděsila, protože jsem to nečekala. "Já chci jenom zjistit, co jsem a…"

"A co?" Z jeho otázek je mi opravdu špatně, protože na tuhle otázku jsem neznala odpověď. Pak jsem jenom ze sebe vydala: "Ale nic." Hned jsem si myslela, že jsem se ho zbavila jenomže… " Proč vždycky když se tě na to zeptám tak začneš koktat?" A teď jsem si myslela, že chytnu infarkt. "Já…já nevím." Po nějaké době jsme konečně dorazily do školy. Naše škola se jmenuje Konohama. Oddychla jsem si, když jsme zjistily, že nejdeme pozdě. Ale Mistr Luxio Shi Sensei se nějak nezvykle opozdil. " Heracrossi nevíš kde je Mistr Luxio Shi Sensei?"
"Ne bohužel ne Buneary." Začala jsem být docela nervózní. Během mé nervozity přišla ke mně holka, kterou doopravdy nenávidím. Jmenuje se Lopunny. Její jméno je podle nejkrásnějšího ledový a dospělého králíka. Moje jméno je spíš po mláděti. Ach jo… " Co chceš Lopunny?" Tahle otázka ji zarazila na místě, ale hned odpověděla. " A hele koho tu máme. Paní zrůdu. Dívka, která ani nemá pořádné Kaibutsu. Neříkej, že chceš být Senshi." Moje odpověď byla velmi zajímavá. " A hele koho tu máme. Holku, která neumí ani pozdravit." Lopunny se na mě podívala zlým pohledem, pak se zmohla i na odpověď. " Abys věděla, ty nemáš žádnou šanci se stát Senshi. Za prvé jsi jediná na tomhle světě, která má jenom zvíře a ne Kaibutsu. Za druhé tvé známky jsou podprůměrné. A za třetí jsi nemožné nemehlo." Přiznám, že měla pravdu ale i přesto jsem doufala, že se stanu Senshi. V tu chvíli přišel Mistr Luxio Shi Sensei. "Děti. Dnes jsou zkoušky, které z vás udělají Senshi. Bude se zkoušet z vyvolávání síly svého Kaibutsu. Kdo propadne, bude muset dělat celou školu od, znova." Jeho věta mě ještě víc znervóznila. Po dlouhé době jsem byla na řadě já. Když jsem přišla do třídy, kde se zkoušky prováděli, Sensei na mě zavolal a pak řekl:" Takže předveď nám svou nejlepší techniku. Vyvolávací síla Kaibutsu lišky Kasumi!" Po jeho slovech začala má zkouška. Dala jsem ruce k sobě, jako když tleskáte a chvíly jsem se soustředila. Po dlouhé chvíly se mi to povedlo. Z radostí jsem vykřikla:" Povedlo se!" Při mé radosti ke mně přistoupil Mistr Luxio Shi Sensei. Podíval se na mě a řekl jenom: " Prospěla jsi Buneary. Ode dneška si Senshi!" Nikdy jsem nebyla tak na sebe hrdá. Luxio mi řekl, abych šla do třídy. No a tak jsem to udělala. Ve třídě nám oznámil, že se budeme rozdělovat do týmu. V každém týmu budou čtyři Senshi a jeden Shi Sensei. Potom prones: " Prvním týmu bude Buneary, Lopunny, Metapod a Noctowl. Váš Shi Sensei je Mistr Typhlosion Shi Sensei." Moje reagování: " Co! Luxio Shi Sensei proč musím být stou holkou která myslí jenom na sebe. Nebo s těma hlupáka ma co nic nedělají." Chvíli jsem se ještě dohadovala se Senseiem ale stejně jsem zůstala ve svém novém týmu. A odedneška to byl můj nejhorší den v životě.

RPC

18. července 2013 v 11:45 | Šárka |  Deník
Ahojky! Tady Šárka!!! Není využiji toho že mi zbívá jen pár dnů do konce mého týdne na tomhle blogu a příští týden ho opsadí Buneary. Jak již jsom se vás ptala co byste braly jako co tu budu dělat tak podle komentářů si tu můžu dělat co chci pod svolení adminek. Holky my nedovolily dělat to co ony takže jsem si musela udělat svoje věcičky. Není je jedno z mích RPC!
Já vím... Nevypadá zrovna slavně ale mě se líbí a pro ty co čtou Kaibutsu od Buneary tak tohle jsou postavy s té povíky jinak řečeno Buneary a Metapod! Doufám že se vám aspoň trošku bude líbit. Dále pro vás mám další písnočku od FLOW!
Doufám že se vám bude líbit! Tak ahoj!!!Smějící se

Šárka jde zpět do hry!

16. července 2013 v 16:27 | Šárka |  Deník
Nazdárek! Tady Šárka! Zase zpět na tomhle blogu! Chyběla jsem vám? Doufám že ne... Nechci totiž žádná smutná očičkaPlačící. No a teď ke mě... Asi jak víte největší bavička na tomhla blogu jsem byla vždy já... Jenomže Shakira mi to čorkla a když jsom chtěla psát povítku tak mi to čorkla Buneary. Takže jsom přemíšlela čím vás budu bavit na tomhle blogu a vymyslela jsom tři věci:
  1. RPC
  2. Vtipné fotky
  3. Nějaké písničy nebo další záležitosti
Na tohle jsem zatím přišla. A samozřejmě co platí pro nás tři je nějaký příběh ze života. A ať už vás neotravuji nějakými žvásty tak tady je má první záležitost!Užite si ji a ahoj!Smějící seSmějící seSmějící seSmějící se

Pacific Rim - Útok na Zemi

14. července 2013 v 8:11 | Shakira |  Deník
Ahoj! Já a zase já Shakira! Ještě než začnu blábolit vás musím upozornit na povídku od Buneary. Najdete všechny díly pod rubrikou Kaibutsu a ty díly budou vycházet vždy kdy bude týden vlastnit Buneary. Takže ne ten příští ale až ten další. No a teď se vraťme k tomu o čem jsem vám tu chtěla říct. Včera večer jsem byla v kině na Pacific Rim - Útok na Zemi. Zná to někdo? Podle mě je to super boží film. Doporučuji se na to mrknout... Je to o tom jak se v moři udělala trhlina a s ní se vynořovaly monstra které pojmenoly Kajuu... Však se mrkněte.Jako je to trošku horor ale jinak je to boží. No pro mě je hlavní že jsou tam monstra. Takže velmi doporučuji... Nazdar!

Zase po dlouhé době

13. července 2013 v 12:33 | Shakira |  Deník
Ahoj! Já a zase já Shakira! Ráda zase mohu psát vám po dlouhé době a ktomu už jsem vám minule měla napsat jenomže mě Buneary předběhla. Takže vám momentálně mohu pověděť co se chystají udělat holky příště na náš blog. Jelikož jsme získaly program Gimp který potom hodláme použít i na něco jiného hodláme někdy přes školní rok obnovit další pár věcí na našem blogu. Samozřejmě ani videa nesmí chybět a tak jsem vám jedno připravila. Doufám že se vám bude líbi. A ještě něco... Rozdělily jsme si články na našém blogu. Já vás budu bavit vtipky, Buneary bude dávat sem kapitoly svého příběhu a Šárka vám to zatím tají co vymyslela. Tak ahoj!

Cesta do Kagami

7. července 2013 v 17:02 | Buneary |  Kaibutsu
Nazdárek! Konečně znova zde! ÚPLNĚ jsme překopaly náš blog a to jste si toho určitě všimli. Líbi se? Dlouho jsme na blog neměli čas ale není už ano. A jak jsom slíbila... Povídka Kaibutsu je zde poprvé na tomhle blogu! Užijte si ji...

1. Kapitola: Tři světy


Jmenuji se Buneary,narodila jsem se ve světě Hakari (Země uložena v nekonečném světle), je mi kolem 15 let. V tuhle dobu se vybírají Seika, kteří mají Kaibutsu (Příšera zapečetěna v bojovníkovi) se kterou se narodili. Máme rozdělené lidí do pěti druhů, podle toho co dělají. Nejníže jsou obyčejní lidé, ti jenž nemají Kaibutsu, potom jsou ti, kteří mají Kaibutsu : ti nejníš jsou Seika (Žáci) potom jsou Senshi (první stupeň bojovníků, začátečníci)pak Tenshi (druhý stupeň bojovníků, pokročilý typ Kaibutsu) a Shi (třetí stupeň bojovníků, mistr Kaibutsu). A nakonec je ten nejsilnější, vůdce celé země-Denon (Vládce světa Hakari, něco jako starosta, nejsilnější ze světa). Já jsem zatím Seika, ale nemyslete, že je jenom svět Hakari. Jsou ještě dva. Svět…náš protějšek Kurai (Země uložena v nekonečné tmě) Vedeme s ním nemilosrdné války. A mezi námi…ve věčné nicotě se vznášející… svět míru a pokoje, který nese jméno Tekei. podle Legendy, existuje ještě jeden svět…za zrcadlem…Kagami *Překlad-Svět za zrcadlem*. Můj sen není stát se Tenshi. Můj skutečný sen je, zničit válku mezi Hakari a Kurai. V naší zemi nám dávají jména podle našich schopnosti, moje jméno nese název nejsilnějšího ledového draka, nebo také nejkrásnějšího ledového králička. Abyste měli představu, jak vypadají Kaibutsu tak vám jej zkusím popsat. Kaibutsu je zvíře, které je buď nadpřirozené *např. drak*,nebo zvíře které je upravené *např. tříoký pes*. Já nemám ani jedno z toho… Mám obyčejnou lišku. Někdy mívám pocit, že nepatřím ani do jednoho ze světů. Místo toho aby mi vycházela moc z Kaibutsu,tak přichází z mně neznámého zdroje. Nevím z kama se bere ale to je teď jedno. Ale nejspíš jsem asi Kaibutsu a mám i nějaké přátele. Můj nejlepší přítel je Heracross jeho jméno zase nese název po největším broukovi v dějinách Kaibutsu,je to třiceti křídlový roháč (brouk), jmenuje se Isamu,moje liška se zase jmenuje Kasumi. Nemám moc snadný život, děti z mojí země mne často přirovnávají ke zrůdě. Shi kromě Senseie mi říkají, že jsem Kaibutsu. Já ani nevím, co vlastně jsem. Jsem člověk? Jsem zrůda? Jsem Kaibutsu? Na tyhle otázky doteď neznám odpověď. A toť jest můj druhý sen… zjistit, co vlastně jsem…zjistit proč místo Kaibutsu nosím uvnitř sebe Kasumi…