Cesta do Kagami 5

28. července 2013 v 17:29 | Buneary
Ahoj! Buneary je tu a s dalšííííím dííílem! Doufám že se těšíte!!! A taky mám pro vás spešl obrázek!
A povídka je zde!

5. Kapitola: Kasumi, Hoshi, Raidon a Rinji





Za nedlouho mě stejně napadly jiné otázky. A to jaké jména mají Kaibutsu mých společníků. Šla jsem nejdřív za Lopunny i když se mi dvakrát nechtělo. "Lopunny… Jak se jmenuje tvoje Kaibutsu?"

"Hoshi!" Odpověděla. " Jak se jmenuje tvoje podivné Kaibutsu?"

"Kasumi." Odpověděla jsem. Pak jsem se šla za Noctowlem. " Raidon." Odpověděl mi, aniž bych se stihla zeptat. Když jsem se zeptala Metapoda tak ten odpověděl, že jeho Kaibutsu nese jméno Rinji. Senseie jsem se neodvážila zeptat. Alespoň jsem věděla jména Kaibutsu mích kamarádů. Když jsme konečně dorazily do města malé zlato tak nás Sensei zavolal k sobě a řekl: "Víte, proč se tohle město jmenuje malé zlato a píše se celé malým písmem?" Nikdo z nás jsme mu nedokázali odpovědět, jelikož to nikdo nevěděl a ani nás to nezajímalo ale Sensei stejně pokračoval: " Jmenuje se tak protože, jeho soused se jmenuje VELKÉ ZLATO. Je to proto, aby spletly bandity. Malé zlato je město obchodů a lázní, proto dám vám rozchod a uvidíme se v končící sluneční hodině (tři hodiny). Jo?"

"Ano!" Zařvali jsme a rozutekly se. Já jsem šla do lázní, Noctowl chodil po obchodech, Metapod samozřejmě chodil po restauracích a Lopunny šla nakupovat oblečení, jako bych ji neznala.

Lázně byly super…

Za nedlouho byla končící sluneční hodina. Rychle jsem, pospíchala na místo, kde jsme měli rozchod. Už tam byla Lopunny a Metapod. " Kde je Noctowl?" Zeptala jsem se. "Má zase nějaké zpoždění." Řekl Metapod a velmi mě překvapil protože… " Ty umíš mluvit?" Metapod se naštval. " Jasně že, vole!" Lopunny chytla záchvat smíchu. Mezitím z dálky přicházel Sensei. " Hej! Lidi! A kde máte Noctowla?" Volal na nás. " Má zpoždění kvůli nakupování." Řekl Metapod a Sensei se zarazil, protože celou cestu co jsme šli, nic neřekl kromě jména svého Kaibutsu. Dokonce i Noctowl byl zticha. " Co na něho všichni hledíte?!" Vybuchla Lopunny. " Jasně že umí mluvit! To jsem jediná, kdo to ví! A neříkejte mi, že to samí si myslíte i o Noctowlovy! Víte, on umí také mluvit!" Mezitím přišel Sen. "Co se děje?" Zeptal se. "Nikdo z mojí skupiny nevěděl že Metapod a Noctowl umí mluvit!" Lopunny řvala na celé kolo. Pak přišel Noctowl. " Děje se něco?" Řekl a všichni kromě Lopunny málem chytli infarkt. Ne že, přišel pozdě ale, protože taky mluví!

Nakonec po dlouhé době jsme šli zase dál. Pořád jsem se musela na něco vyptávat Noctowla a Metapoda. Nakonec Sensei řekl: " Dnes si dáme mály trénink!" Všichni jsme na něho hleděly jako na nějakého vola. " Co na mě tak hledíte? Mám pro vás úkoly." Pořád jsme na něho hleděly. " Tak! Lopunny ty se budeš trénovat ve sebeovládaní jelikož ti to nejde."

"Cože!" Vybuchla Lopunny. Sensei si ji nevšímal a pokračoval: " Metapode! Ty se budeš trénovat v zaklínadlech, jelikož podle Luxia máš velký problém se na něco soustředit pomocí slov." Metapod zase mlčel jako vždy. Sensei dále pokračoval: " Noctowle! Ty se budeš trénovat v lezení po stromech a chození po vodě. Jelikož ti nejde ovládat svoji sílu. A ty Buneary! Ty se budeš trénovat zvedání kamínků do vzduchu. Neumíš se soustředit a to velmi potřebuješ." Tohle mi udělat! To je pěkně nefér! " Ale Senseii…"

"A už se zase vymlouváš. Začni konečně něco dělat s Kasumi a nevymlouvej se!" Zařval na mě jako vždy a v tu chvíly všichni se mi začali smát. Bylo to pěkné ponížení. " Nechte toho! Sami nejste dokonalí tak mlčte! A není, vám vysvětlím, jak máte ty tréninky dělat. Lopunny! Musíš celou cestu mlčet. Ani slovo nesmíš říct. A taky nesmíš se česat a dělat ty holčičí věcičky."

"Ale…"

"Začni hned! Metapode! Ty budeš říkat tyhle zaklínadla." Dal mu tři svitky. Kvůli mé nekonečné zvědavosti jsem tam nakoukla. Byla to těžká zaříkávadla. " A začni hned!" Řekl Sensei dřív než Metapod stačil něco říct proti. Pokračoval… " Noctowle ty budeš lézt po stromech jen v případě, že se někde zastavíme. Jinak budeš chodit po vodě, jak to ti neřeknu. Jenom ti řeknu, že musíš lézt na stromy bez pomocí rukou. Začni hned! A Buneary! Ty si vezmi tenhle kamínek." Podal mi malý kamínek menší než můj malíček a řekl. " Musíš se na něj soustředit a zvednout ho do vzduchu a za celou cestu nesmíš pronést nějakou otázku. A začni hned!" A tak jsem začala s nějakou řečtí pod nosem. Bylo to mučení ne jenom pro mě ale i pro ostatní. Můj kamínek se ani nechtěl hnout z místa. Pak ke mně přišel Metapod. " Jak ti to jde?" Zeptal se mě. " Nejde a co ty?

"Taky…"

"Chceš poradit?" Trochu jsem se nad tím zamyslela, ale pak jsem stejně řekla že, jo. " Musíš se na ten kamínek soustředit a na nic jiného. Pro tebe v tuhle chvíly nic nesmí existovat než ten kamínek. A taky musíš do něho vložit svoji sílu, ale ne všechnu. Stačí malá část." Pochopila jsem to velmi rychle a pak na oplátku jsem se ho zeptala. " A nechceš ty pomoc?"

"Jo! Docela bych ji rád uvítal."

"Takže… Nejdříve si ty slova přečti očima, pak to šeptem přečti a nakonec nahlas. A dělej to tak dlouho, dokud si to nezapamatuješ. A potom to půjde samo od sebe." Doufala jsem, že to pochopí a vážně pochopil to. Viděla jsem že i Lopunny pomáhá Noctowlovy a on zase jí. Asi za tři dny jsme to dokázali kromě Lopunny. Ta musela držet hubu celou cestu. A já zase celou cestu nesmím dávat otázky, jinak jsme to zvládali.

A konečně! Konečně jsme dorazily domů! Konečně jsem se mohla ptát a Lopunny zase mohla mluvit. Svoboda! Ale Sensei ještě trochu zabručel a my jsme se s leknutím otočily k němu a on řekl: " Výborně! Zvládli jste úkoly a přitom dodržely týmovou spolu práci. To málo, který tým dokáže. Jsem velmi spokojen a vaše Kaibustu je zase o něco silnější. Jsem velmi hrdý." A já byla hrdá i sama na sebe a byla jsem ráda, že mi Metapod pomohl. Asi nakonec přece jen ho budu mít ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama