Cesta do Kagami 3

26. července 2013 v 17:54 | Buneary |  Kaibutsu
Ahoj! Mám pro vás další díl Kaibutsu! Omlouvám se za malé zpoždění. Není alespoň doufám že si pamatujete kde najít další díly. Ti co to nevědí tak Rubriky: Kaibutsu. Dále jsou stránky kaibutsu.webnode.cz a http://the-world-of-infinity-fantasy.webnode.cz. Takže si i tam můžete prohlídnout další díly moji povídky.

3. Kapitola: Můj nejhorší den v životě



Dnes se máme setkat s našim Senseiem. Přiznám… moc se na něho netěším a nevím proč. Když sem dorazila, na místo setkání už tam byli ti dva debilové. Asi tak po hodině dorazila Lopunny a ještě později Sensei. Náš Sensei je vysoký, má modré oči a modré vlasy stejné jako Metapod. Zase přiznávám, že se mi líbí. Po půl hodinovém představování nám řekl, že musíme jít na naši první misi. Po dlouhé cestě, aspoň pro mě, jsme dorazili k Denon Hakari (místo kde je Denon) kde jsme dostali si první misi. Museli jsme se dostat za hranice Hakari a doprovodit jednoho Šlechtice do našeho města. Zase přiznávám, že je to otrava. Po dlouhé a nudné době jsme se dostaly, za hranice našeho města a museli jsme ujít asi 20 km k našim hranicím. Náš chudáček Sensei musel spočítat, kdy se vrátíme domů i se Šlechticem, protože se nikomu nechtělo počítat. Jenom Noctowl a Metapod mlčeli, jelikož asi neumí mluvit. Nakonec nám Sensei oznámil, že doma se Šlechticem budeme asi tak za osm dní. No… Aspoň si to užiju. Lopunny byla pořád uražená, protože si nebude moc umýt vlasy, které si myje každý den a nalíčit se. Sotva co jsme urazily pět kilometrů od našeho města, tak nás přepadli bandité. Lopunny jako vždy se schovávala v zadu aby si něco neudělala se svým super účesem. Metapod a Noctowl bojovali velmi dobře, až mě překvapily. Během boje jsem zjistila že, Metapod má jako Kaibutsu Gryfa a Noctowl má Fénixe. Sensei nejspíš má kunu která místo ocasu má vodu. Proto já ani nevím, jestli moje Kaibutsu je Kaibutsu. Lopunny jak ji znám má Kirinu (japonský jednorožec). Ale proč já musím mít obyčejnou lišku! Je to velmi neférové. Ale přesto bych měla být ráda, že jsem vyšla školu. Jak jsme překonaly bandity tak šli jsme podél pěšiny až do hlubokého lesa. Lopunny zase ze sebe dělala nejlepší, že nikdo na ni nemá. Ah… Kdyby se viděla, jak se schovávala, za tím strome. Jak to že vůbec vyšla školu? Později u řeky Ferikon, nás napadli bojovníci z Kurai. Bylo to asi 10 vs. 5. No… jinak řečeno, bylo to velmi zajímavé. Nakonec jsme přece jenom vyhrály. Tohle byl můj nejtěžší souboj za celý život. Lopunny dostala pěkně na frak. Metapod a Noctowl bojovaly jako pták vs. Tygři. Já a Kasumi jsme se dostaly o mnoho dál z naši společnou sílou. Když tak přemýšlím… prý že bojovníci co vlastnily Kirina byly nejsilnější ze všech, ale Lopunny to moc nedokazuje se svými výkony. Po dlouhé, otravné, nudné a těžké cestě jsme konečně dorazily do Kurai. Šlechtic už na nás čekal. Při cestě k němu jsme museli být velmi na pozoru, protože jsme z Hakari. Protože jsme byly z dlouhé cesty unavení, tak jsme u Šlechtice přespali. Na druhý dne jsme vyrazily domů. Když jsme se dostali na hranici vesnice ze země Kurai, tak už by měla být klidná cesta bez problémů. Aspoň myslím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama